Objekt vzniká v části Engelova plánu, který je už několik desetiletí v této poloze porušen. Zástavbu v bezprostředním okolí nepovažujeme ve svém porušení za jednoznačné mínus, a proto se ani nesnažíme původní plán dostavovat. Dům se chová jako solitér, který je utvářen zevnitř, a to programem školy a otázkami nad ním. Fakulta se už při vzniku potýká s nedostatkem místa, které znamená málo pracovišť pro studenty. Tento fakt je nezávisle na zadání určující při hledání způsobu fungování školy. Cestou k zpřehlednění a získání plochy je postupné zjednodušování zadané typologie spojováním základních segmentů školy, jako jsou ateliéry a kanceláře. Výsledkem jsou tři patra volné plochy, ze které je vyčleněné (uzavřené) jen to co opravdu musí - zázemí a seminárky. Zbytek tvoří volný ateliér a halovka, kde dochází k prolínání institutů na úrovni studenta i učitele. Jediným stálým faktorem tří výukových podlaží je světlo, které je přiváděné eliptickými atrii v rovnoměrné osnově. Vše ostatní důležité pro život školy je umístěno v dvouúrovňové hale, která pracuje s přirozeným terénem pozemku a má být spíš ulicí něž interiérem domu. Nižší úroveň haly je propojená s okolím hlubokými zálivy tak, aby i podzemní část byla součástí parteru. Maximální uvolnění dispozice a její otevřenost nabízí mnoho úrovní setkávání jak studentů samotných, tak především studentů s profesory, ale také školy s veřejností.